Bohumil Havlík
Školní akce
Dalibor jelínek o své výhře
Asi začátkem osmého ročníku základní školy jsem stál u zrodu fotokroužku na naší škole. Chodili jsme po parku, školních pozemncích, fotili a učili se zakladům fotografovaní. Jednou přišla paní učitelka s přihláškou do souteže Mladí fotografují památky, pořádanou Sdružením historických sídel Čech a Moravy.
Moc se mi do toho nechtělo. Přiznám se, památky nejsou zrovna mým šálkem kávy. Ale nějaké fotografie jsem už měl z dřívější doby, a tak jsme na poslední chvíli odeslali tři vybrané do soutěže společně s mými osobními údaji. Asi měsíc se nedělo nic. Na soutěž jsem už zapomněl.
To jsem jednou přišel ve 2 hodiny domů, usadil se k počítači a vtom mi zazvonil telefon. Neznámé číslo. Po přijetí hovoru jsem se dozvěděl, že jsem se umístil mezi třemi vítěznými soutěžícími a že 3 dny na to budu „vyznamenán“ na Pražském hradě ve Španělském sále. Poděkoval jsem, zavěsil a přemýšlel, komu že se pochlubím jako prvnímu. Nakonec to vyhrál Facebook, poté rodiče a druhý den jsem informoval paní učitelku. Mého uspěchu se ujalo vedení školy a kontaktovalo Jindřichohradecký deník a MF Dnes. Co o mně napsali, je kapitola sama pro sebe. :)
Pořídil jsem si tedy společenský oblek a připravoval se na cestu do Prahy. Ráno jsem s rodiči nasedl do auta a vyrazili jsme. Po příjezdu jsme byli přijati a usazeni do čalouněných židlí, kterých byl plný Španělský sál. Dostal jsem čestné místo v první řade vedle mých dvou spolusoutěžících. (To pro mně nebyla zrovna výhra, jelikož 3 hodiny poslouchat projevy o kulturním dědictví a přitom se chovat naprosto reprezentativně, je pro žáka 9. třídy nemálo náročné. :) Vyhlášení soutěže, totiž jak jsem se dozveděl až později, proběhlo při příležitosti Dne historických sídel. Po vyhlášení a ocenění mnohých měst se dostalo i na nás.
Umístil jsem se na 3. místě. Diplom a cenu mi předal zástupce firmy Zoner, která celou soutěž sponzorovala. Pocit, když vám tleská asi 200 lidí ve Španělském sále, je opravdu příjemný. Program byl u konce a následoval raut. Bylo tam opravdu mnoho druhů nejrůznějších jídel, ale také mnoho lidí, takže dostat se k některému ze stolů bylo náročné (naštěstí jsme si potom došli na večeři v Pelhřimově).
Co dodat na závěr? Odvezl jsem si domů zkušenost, zážitek, program na úpravu fotografií a několik knížek o fotografování.
Dalibor Jelínek, IX. A